Rodičům

Co dělat, když dítě zlobí?

V určité chvíli každý rodič zjišťuje, že už nemůže dál trpět to, jak jeho milovaná ratolest zlobí a dostává hysterické záchvaty. Jak se chovat v takových situacích? Řešení není jednoduché – vyhovět přání dítěte nebo tvrdě odmítnout? Každá mince má dvě strany.

Pojďme se nejprve společně podívat na různé příklady:

Dítě zlobí z nějakého důvodu

Například pokud chce dítě spinkat, někdo mu sebral jeho milovanou hračku nebo se mu stala jiná nepříjemnost. Bohužel dítě nám nemůže říct, jaká křivda se mu stala, nemluvě o tom, že dítě nedokáže kontrolovat svoje emoce. Musíme pomoci dítěti vyjádřit, co cítí. Měli byste nahlas popsat, co se stalo: “Zlobíš, protože jsi unavený.” “Sebrali ti tvoji oblíbenou hračku, a proto teď pláčeš.” … Vždy opakujte, že od dítěte očekáváte odpověď. Brzy přestane plakat samo od sebe a bude se snažit místo plakání vysvětlit důvod.

Dítě pláče vždy, když něco potřebuje

Častou příčinou je nedostatečná pozornost rodičů. Pokud rodiče nevěnují dostatek pozornosti, dítě hledá cestu, jak na sebe upoutat pozornost. Nejjednodušší pro něj je křičet a plakat. Není proto dobré ignorovat dítě a jeho potřeby. Vysvětlete dítěti, co konkrétně potřebujete udělat s přesným vymezením konce vaší práce, např. “Teď dodělám tohle a půjdeme si kreslit.”

Hysterické výstupy dítěte během každodenních činností dítěte

Například když chcete po dítěti, aby si uklidilo svůj pokojíček nebo chcete jít z procházky domů. Musíte pochopit, že dítě není vždy schopno vyhovět všem požadavkům, proto je lepší mu v takových situacích pomoci. Nikomu se nechce přestávat s činností, která je pro něj zajímavá – pro děti je to těžké dvojnásob. Již dopředu upozorněte dítě, že bude třeba jít domů. Nemá smysl čekat, že dítě bude na Vaše prosby reagovat okamžitě.

Dítě se domáhá svých práv, má hysterické záchvaty, padá na zem atd.

Když tohle dítě udělá poprvé, je to jen zkouška, jak budou rodiče reagovat. Není třeba ihned dítě uklidňovat a hrnout se splnit všechna jeho přání. Pokud dítě pozná, že tato metoda nefunguje, příště se bude snažit o něco si říct jiným způsobem. Pozor, hysterie může trvat velice dlouho! V takovém případě je lepší vše přejít s humorem: “Ty se nám tady opaluješ, nebo co?” nebo v klidu říct dítěti, že takovým tónem s ním mluvit nebudete.

A ještě jednu věc je důležité pochopit – hysterie nebo nesplnění Vašich požadavků je normální pro všechny děti předškolního věku, avšak neměly by se objevovat často. Pokud se objevují často, je zjevné, že ve výchově je třeba něco poupravit. Samozřejmě mohou existovat i mnohem triviálnější důvody – děti mohou být hladové, unavené, nemocné. Povaha dítěte už v takovém případě moc velkou roli nehraje. Když se na dítě podíváte pozorněji, určitě zjistíte, co je s ním nebo kde ho bolí. Hlavně tehdy, pokud změna chování proběhla velice náhle a neočekávaně. Je možné, že dítě má teplotu nebo jiné příznaky nemoci.

Všímejte si dobře všech detailů a chování Vašeho dítěte se brzy zlepší!

Kdy začít učit dítě?

Kdy začít s výukou u dítěte? Rodiče se často ptají, v jakém věku by se dítě mělo začít učit abecedu, počty, cizí jazyky atd?

Podle názorů mnohých psychologů a pedagogů je třeba začít s výukou tehdy, kdy dítě začíná dělat první krůčky. Právě v tomto období jsou totiž děti nejvíce zvědavé a zvídavé a zároveň otevřené všemu novému. Začít je opravdu jednoduché! Spočítejte nahlas krůčky své ratolesti, zazpívejte mu písničku z písmenek abecedy, pojmenujte všechny barvy oblečení, které má dítě na sobě. Vyprávějte svým dětem o světě kolem nás, pojmenovávejte předměty anglicky, avšak pozor – vše dělejte velice nenuceně. Nesnažte se strukturovat výuku dítěte, nevyčleňujte speciální dobu pro výuku dítěte. Všechno musí probíhat přirozeně. Můžete společně spočítat lžíce a vidličky během oběda, pojmenovat barvičky a formy hraček v při koupání, poprosit dítě rozložit všechny své hračky a rozdělit je na hromádky podle barvy. Můžete společně vyjmenovat, na jaká písmenka začínají jména členů Vaší rodiny a později se zeptat: “A čí jméno začíná na J…?”

Vyprávějte malému dobrodruhovi o všem, co vidí, slyší a cítí kolem sebe. Používejte jednoduchá slova a často je opakujte, hlavně buďte trpěliví. Zapamatujte si zlaté pravidlo: stručně – zřetelně – často – odmala. To je klíčem k úspěchu Vašeho budoucího génia!

Jak se s dítětem učit básničku?

Vštěpovat dětem lásku k poezii a vychovávat v nich cit pro umění začínáme již od raného věku. Vzpomeňte si, co říkáváte dětem, když se s nimi procházíte slunečným zimním dnem: “Copak se to venku stalo/travička je bílá/okna nám mráz pomaloval/už se chystá zima.” Nebo pamatujete si na říkanku při koupání? “Plave rybka po rybníčku/nemá žádnou pokladničku/Kam penízky ukládá?/Na bříško a na záda.” Prvním krokem je tedy od raného věku rozvíjet v dětech smysl pro rytmus, melodii, rým, tedy cit pro poezii.

Po nějakém čase si všimnete, že dítě samo od sebe opakuje básničky, které slyšelo od vás v době, kdy ještě ano neumělo mluvit. Divíte se, jak se to všechno dítě naučí bez memorování? V raném věku (1,5 – 3 roky) se dítě rychle učí jednoduchá dvojverší, čtyřverší, dokonce i rozsáhlejší básnická díla. Zajímavé je, že batole se neučí básničku nazpamět jako například malý školák, prostě si ji zapamatuje. Jak to můžeme vysvětlit? Podívejme se spolu na několik psychologických aspektů:

maminka nebo tatínek často opakují jednu básničku a dítě ji už slyšelo mnohokrát;
sama básnička je velice dobře zapamatovatelná, dynamická, rytmická, veselá a ještě k tomu ji dítě může provázet gesty nebo pohyby.

Jak se učit básničky s malým školákem? Než začnete, vezměte v úvahu důležité aspekty.

Jakým způsobem se může malý školák učit básničku snadno a rychle?

1. Správný výběr básničky.

Pro nejmenší vybírejte krátká rytmická čtyřverší, která se dobře rýmují. Předměty a situace v rýmovačkách by dítě mělo dobře znát a rozumět jim. Vybírejte pro děti vždy takové básničky, které mohou jednoduše předvést, například: “Medvěd tančí k tomu bručí (tančíme a bručíme)/medvíďata tančit učí/Medvěd tančí hlavou kývá (kýváme hlavou)/maličký se na něj dívá.”

2. Při prvním čtení dávejte důraz na zřetelnost a správnou výslovnost. Intonací vždy zdůrazněte důležité momenty, použijte mimiku, gesta aj. První dojem je klíčový, záleží právě na něm, jestli se bude chtít dítě básničku naučit nebo ne.

3. Spojte vizuální a zvukovou stránku. Čtěte říkanky nahlas a ukazujte při tom na obrázky v knize.

Jak se naučit složitou básničku

Dobře zvolená básnička spolu s jejím zřetelným přednesem a interpretací obsahu gesty pomohou dítěti snadno si vše zapamatovat, a poté básničku bez problémů zarecitovat. Nicméně v životě dítěte nejednou nastane situace, kdy si bude muset zapamatovat složitý text. Dokonce už ve školce se často děti učí básničky, které jsou složitější. Jak můžeme pomoci svému dítěti v takových situacích?

Postup je následující:

1. Rozhovor

Přečtěte pomaličku básničku, nezapomínejte na správnou intonaci.
Popovídejte si se svým dítětem o obsahu básničky, zastavte se u jednotlivých detailů. Zejména detaily totiž pomáhají dítěti zapamatovat si celý text. Porto doporučujeme řádek po řádku projít celý text.
Vysvětlete dítěti všechna nová neznámá slova.
Věnujte pozornost zajímavým pasážím z básničky (metafory, srovnání, epiteta).
Pokud se dítěti stalo někdy v minulosti něco podobného, připoměňte mu situaci ze života shodnou se situací z básničky (“Pamatuješ si, jak ti taky v létě spadl míček do řeky?”).

2. Obrázek

Složité pasáže z básničky můžete přenést na papír. Požádejte svého malého čtenáře, aby tentokrát nekreslil cokoliv mu přijde na mysl, ale aby nakreslil přesně to, o čem vypráví básnička nebo říkanka. Například pokud je v básničce “Vyleť, vyleť, modrý míčku/vysoko až ke sluníčku/Nastavím ti svoje dlaně/skutálíš se zase na ně”, snažte se, aby dítě dodrželo barvu předmětu, protože jinak by ho to mohlo zmást.

3. Přečtěte si básničku ještě jednou, rozdělte ji na jednotlivé řádky a každý verš zopakujte s dítětem. Potom musí dítě opakovat samo. Řádek po řádku spolu znovu projděte celý text. Ať Váš malý čtenář zkouší napřed zopakovat jeden řádek, potom dva, až se mu podaří zopakovat celý text.

4. Vraťe se k básničce během dne, potom další den, dokonce i když už se text básničky dítě naučilo.

Další rady pro rodiče

Pochvalte dítě za sebemenší úspěch. S dobrou náladou se dítě vždy vypořádá mnohem lépe s jakoukoliv nesnází.
Pokud jste si všimli, že se dítě už unavilo, nenuťte ho “biflovat se” další a další verše. Bude lepší, když si odpočine, trochu si pohraje, a potom bude pokračovat dál. Hodně štěstí a pevné nervy při dosažení Vašich cílů!